ďábel

Kdo je ďábel?

♦ Církev učí, že na počátku byli ďáblové dobrými anděly, stvořenými Bohem, ale potom sami od sebe svou svobodnou neodvolatelnou volbou se proměnili ve zlovolné, vzbouřili se a odmítli Boha.

♦ Janovo evangelium nazývá ďábla Satanem, „vládcem tohoto světa” (Jn 12,31). „Ďábel od počátku hřeší“ (1 Jn 3,8) a osobně se staví proti Bohu a jeho spásnému úradku.

Jakou moc má ďábel nad námi?

♦ V prvním listu apoštola Jana čteme: „Celý svět je pod mocí Zlého” (Jn 5,19). Svatý Pavel mluví o našem boji proti duchovním mocnostem (viz Ef  6,10-17).  Je to také kvůli Zlému, že hřích a jeho následky (nemoci, utrpení, pohromy a především smrt) vstoupily do světa.

♦ Ďábel jedná všeobecně skrze pokušení a podvod; je lhář, „otec lži“ (Jn 8,44). Může podvádět, vést k omylu, mást. Jako Ježíše je Pravda (viz Jn 8, 44), tak ďábel je lhář par excelence. Francouzský spisovatel Charles Baudelaire říkával, že nejdokonalejší úskok satana spočívá v tom, že nás přesvědčí, že neexistuje.

♦ Ďábel má nezměrnou moc ke svádění:

  • svedl Adama a Evu: ze všech činů vykonaných ďáblem bylo „nejtěžší ve svých následcích lživé svedení člověka k tomu, aby neposlouchal Boha” (KKC, 394);
  • snažil se svést přímo také Krista (viz Lk 4,1-13) nebo chtěl si posloužit Petrem (viz Mt 16,23); 
  • snaží se svést Kristovy učedníky. Strategie, kterou sleduje, aby dosáhl tohoto výsledku, je v tom, že přesvědčuje člověka, že život prožívaný v neposlušnosti Boží vůli, je lepší než život v poslušnosti. Podvádí lidi a přesvědčuje je, že nepotřebují Boha, že jsou soběstační, bez potřeby milosti a spásy. Přímo podvádí lidi tím, že umenšuje nebo nechává zmizet smysl pro hřích.

♦ „Satanova moc však není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království” (KKC, 395). 

♦ Jeho činnost, mimo to, že je omezená, „dopouští Boží Prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak „my víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“ (Řím 8,28)” (KKC, 395).

Proč Bůh „dovoluje” satanovi, aby „trápil” člověka?

Pozemský život je časem zkoušky, během kterého Bůh dovoluje démonovi, aby pokoušel a „zkoušel“ člověka, ale ne nad jeho síly. Nicméně víme, skrze víru, že z tohoto zla Bůh dokáže vytěžit větší dobro svou milostí, srdce vychází očištěné ze zkoušky a víra se stává pevnější.

Jakým způsobem se Ježíš chová k démonům?

♦ On především často mluví o ďáblovi (viz např. Mt 4,10; Mk 4,15; Lk 10,18; Jn 8,44).

♦ On dále jedná proti démonovi:

  • Dívejme se na pokušení Ježíše na poušti, na které On silně reaguje (viz Lk 4,1-13). „Pokušení na poušti ukazuje Ježíše, pokorného Mesiáše, který vítězí nad satanem svým bezvýhradným souhlasem s plánem spásy, jak to chtěl Otec“ (KKC, 566);
  • V evangeliu svatého Lukáše čteme, že Ježíš poroučí démonům, kteří ho uznávají jako Božího Syna (viz LK 4,41; 8,28…);
  • Mezi zázraky, které Ježíš koná, jsou osvobození od ďábelských posedlostí (viz Mk 1,25-26; 5,2-20): tím, že konal taková uzdravení, on „vzal naše slabosti na sebe a nemoci nesl” (Mt  8,17);
  • Několikrát nám evangelisté vypravují, že Ježíš praktikuje různé exorcismy, kterými osvobozuje některé osoby z mučení od ďáblů, a tak předjímá velké vítězství, které uskuteční nad knížetem tohoto světa (viz Mk 1, 25-26), svou smrtí a zmrtvýchvstáním;
  • Ježíš káže o příchodu Božího království, které je porážkou království satana: „Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak vás zastihlo Boží království” (Mt 12,28);
  • Svěřuje moc vyhánět démony také svým apoštolům (vizMk  3,15; 6,7.13; 16,17); 
  • Vítězí nad světem zla svou smrtí a vzkříšením. Ježíš Kristus porazil satana a definitivně zlomil panství zlého ducha (viz Kol 2, 15; Ef 1, 21; Sk 12, 7-12), on je „silnější“, je ten, který porazil „silného“ (viz Lk 11, 22). „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jn 16, 33); 
  • Když po své smrti sestupuje do pekel, Ježíš „svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrti vládne, totiž ďábla, a tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví“ (Žid 2,14).

Jak se vítězí nad ďáblem?

Různými doplňujícími se způsoby:

  • Především ryzím životem víry, který je charakterizován důvěrným odevzdáním se do otcovské prozřetelné Boží lásky (viz Lk 12, 22-31), a poslušnosti jeho vůli (viz Mt  6, 10) při napodobování Krista. Toto je nejjistější štít. Nejkrásnějším vítězstvím nad vlivem satana je stálé obrácení našeho života, které má své zvláštní a stálé uskutečnění ve svátosti smíření, skrze kterou nás Bůh osvobozuje od hříchů, spáchaných po našem křtu, znovu nám daruje své přátelství a posiluje nás svou milostí, abychom odporovali útokům Zlého.
  • Trvalou bdělostí; „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako „lev řvoucí“ a hledá, koho by pohltil“ (1 Pt 5,8). 
  • Přijímáním a vydáváním svědectví, stále více, slovem a skutkem evangeliu. Proto je potřeba integrální a odvážné hlásání evangelia: nesmíme se bát mluvit také o ďáblovi, zvláště o vítězství, které si už Kristus nad ním odnesl a dále si je odnáší v osobách svých věřících. 
  • Bojem proti jeho svodům a pokušením. „Celé lidské dějiny jsou vskutku prostoupeny usilovným bojem proti mocnostem temnot. Ten boj se zrodil na samém počátku světa a potrvá, jak řekl Pán, až do posledního dne. Člověk, zapletený do tohoto zápolení, musí neustále zápasit, aby přilnul k dobru, a bez velké námahy a bez pomoci Boží milosti není schopen dosáhnout vnitřního sjednocení“ (II. Vatikánský ekumenický koncil, Gaudium et spes, 37, 2).
  • Utíkáním před hříchem a vyhýbání se hříchu, který je urážkou Boha: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích“ (Žalm 51,6). Hřích se tyčí proti Boží lásce k nám a vzdaluje od ní naše srdce. Je neposlušností jako prvotní hřích, je vzpourou proti Bohu, protože člověk chce být „jako Bůh“ (Gn 3,5) tím, že zná a stanoví, co je dobré a co je zlé. Hřích je tedy „sebeláska až k pohrdání Bohem” (KKC, 1850).
  • Užíváním rozlišování. „Duch Svatý nás vede, abychom rozlišovali mezi zkouškou, nutnou pro růst vnitřního člověka, aby se prokázala „osvědčenost“ (Řím 5, 3-5) v ctnosti, a mezi pokušením, které vede ke hříchu a smrti. Musíme také rozlišovat mezi tím, co je „být pokoušeni“ a tím, co je „souhlasit“ s pokušením. Nakonec rozlišování odmaskuje prolhanost pokušení: zdá se, že to, co nám nabízí, je „dobré, lákavé pro oči a žádoucí“ (Gn 3,6), zatímco ve skutečnosti je jeho plodem smrt” (KKC, 2847). 
  • Modlitbou. „Jestliže je Bůh s námi, kdo bude proti nám?” (Řím 8,31). Sám náš Pán v modlitbě Otčenáš nás naučil, abychom žádali Boha Otce: „Zbav nás od zlého”.  „Když prosíme, abychom byli osvobozeni od zlého, modlíme se zároveň o to, abychom byli zbaveni všeho přítomného, minulého i budoucího zla, jehož je ďábel původcem a podněcovatelem. V této poslední prosbě církev přednáší Otci všechnu bídu světa. Církev zároveň s osvobozením ode všeho zla, které drtí lidstvo, naléhavě prosí o cenný dar pokoje a milost vytrvalého očekávání příchodu Krista. Když se takto modlí, předjímá v pokoře víry sjednocení všech a všeho (rekapitulaci) v tom, který má „klíče od smrti a podsvětí“ (Ap 1,18), „ten, který je a který byl a který přijde, Vševládný“ (Ap 1,8) (KKC, 2854).
  • Uchýlením se někdy k exorcismu.

Co je to exorcismus?

♦ Exorcismus je starobylá a zvláštní forma modlitby, kterou církev používá proti moci ďábla.

♦ Exorcismus je tehdy, „když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého a vymaněna z jeho poroby” (KKC 1673).

♦ Je to „modlitba z druhu svátostin” (Ritus exorcismů, Praenotanda, 11). Svátostiny „jsou posvátná znamení ustanovená církví, která posvěcují různé životní situace. Tvoří je modlitba doprovázená znamením kříže a jinými znameními” (Kompendium KKC, 351). Mezi svátostinami zaujímají významné místo požehnání (osob, předmětů, míst), zasvěcení osob Bohu, posvěcení věcí a místa k bohoslužbě, požehnání svatých olejů, exorcismy.

Jakými formami se praktikuje exorcismus?

Dvojí formou: jednoduchou a slavnostní /slavnou/.

1. Jednoduchou a řádnou formou je ta, ve které je exorcismus praktikován během slavení křtu. „Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcovatele, ďábla, pronáší se nad kandidátem exorcismus (jeden nebo více). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vzkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Když je takto připravený, může vyznat víru církve, které je pak křtem „odevzdán“ (viz Řím 6,17) (KKC, 1237).

2. „Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz, a to s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve (viz Kanonické právo, kán. 1172). Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, zvláště psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc” (KKC, 1673).

Jaké další rysy má slavný exorcismus?

♦ „Exorcismus musí probíhat v klimatu víry a pokorné a důvěrné modlitby tak, aby se vyhnulo jakémukoliv dojmu automatické účinnosti: osvobození od ďábelského vlivu nastává, jestliže to Bůh chce a kdy Bůh chce. Jestliže, jak je to naznačeno v č. 35 směrnic, jsou přítomni také někteří věřící, ať jsou vyzváni, aby se modlili intenzivně podle toho, co je předvídáno ritem.  

♦ Navzdory rezervovanosti, se kterou je normálně slaven, ritus exorcismu není privátním činem, ale je událostí, která se týká celého společenství. Exorcista je skutečně členem společenství, jedná ve jménu Krista a jménem církve, vykonává specifickou službu. Také věřící, který žádá o exorcismus je členem společenství, jedním z oněch členů, kterého má společenství milovat přednostní láskou: když je v moci Zlého, je skutečně nejubožejším z ubohých, potřebující pomoc, pochopení a útěchu” (Ritus exorcismů, Představení italské biskupské konference, č. 13; 16).

♦ V brněnské diecézi existuje Instrukce ohledně služby exorcismu a modliteb za osvobození, kde jsou popsány další nezbytné náležitosti (viz https://www.biskupstvi.cz/storage/dokumenty/instrukce_exorcismus.pdf )

♦ Každý úkon exorcismu je modlitbou za osvobození osoby posedlé zlým, ale zároveň je to zvěstováním:

  • Království Božího a Krista, který na sebe bere naše slabosti a který jako jediný Osvoboditel a Spasitel nás osvobozuje od Zlého;
  • Úplného osvobození od ďábelského vlivu (duchovního a fyzického). Toto osvobození je zprostředkované skrze Krista;
  • Eschatologické skutečnosti: znamení, které předjímá konečné vítězství Krista nad satanem, nad nemocí, nad smrtí.

Jak se stát exorcistou?

♦ Exorcista (termín spojený s řeckým slovem exorkízein = zaklínat, zapřísahat, zažehnat) je člověk modlitby, který jedná ve jménu církve silou Ducha Svatého. Služba, která je darem Božím, svěřeným biskupem výlučně kněžím v rámci diecéze, je tudíž tato služba jimi vykonávána skrze církev. Zbožnost, vědění, neporušenost života, rovnováha, rozlišování, teologická příprava a duchovní zkušenost, schopnost naslouchat, to jsou nezbytné náležitosti pro službu, která je také zvláštní cestou svatosti, protože vede k přímé konfrontaci s démonem. U exorcisty je zvláště vyžadovaná opatrnost, ať proto, aby zjistil přítomnost zlého /ducha/, tak i proto, aby dodržoval normy stanovené církví.

♦ Služba exorcisty kromě toho, že je službou osvobozování, je také službou útěchy.

Jak se rozpoznává ďábelská posedlost?

Jistě. Skutečně:

♦ „Ďábelské mimořádné jevy posedlosti, obsese, vexace a infestace jsou možné, ale fakticky podle názoru odborníků jsou řídké” (Ritus exorcismů, Představení italské biskupské konference, 7).

♦ Rituál exorcismů označuje různá kritéria a náznaky, které dovolují dospět s opatrnou jistotou k přesvědčení, že se nacházíme před ďábelskou posedlostí. A tehdy může pověřený exorcista vykonat slavný obřad exorcismu. 

♦ Některá z těchto kritérií jsou: 

  • mluvení mnoha slovy neznámých jazyků nebo jejich chápání; 
  • poznání vzdálených nebo skrytých věcí; 
  • prokazování síly nad vlastní možnost;
  • prudký odpor vůči Bohu, Panně Marii, svatým, kříži a svatým obrazům.

Jsou modlitby, které se mají recitovat v menších případech vlivu ďábla?

Jistě. V Obřadu exorcismů se nacházejí také:

  • modlitby, které má recitovat kněz veřejně s dovolením biskupa, když se dá opatrně usuzovat, že je zde vliv satana na místa, předměty nebo osoby, aniž by ale došlo ke stádiu vlastní a pravé posedlosti;
  • sbírka modliteb, které se mají modlit věřící soukromě, když mají odůvodněné podezření, že jsou podrobeni ďábelským vlivům (viz Ritus exorsicmů, Appendice II (Dodatek II), Modlitby k soukromému použití u věřících).

Jaké další užitečné rady dává církev ohledně vlivu zlého ducha?

Zde jsou některé:

  • „nehledat to, co je senzační a vyhnout se jak hloupé důvěřivosti, která vidí ďábelské zásahy v každé anomálii a těžkosti, tak i racionalismu s předsudky, který předem vylučuje jakoukoliv formu zásahu Zlého ve světě;
  • mít se na pozoru vůči knihám, televizním programům, informacím komunikačních prostředků, které za cílem zisku využívají rozšíření zájmu o nezvyklé a nezdravé jevy;
  • nikdy se neuchylovat k těm, kteří praktikují magii nebo se veřejně prohlašují jako držitelé okultních a mediálních sil nebo si zakládají na tom, že obdrželi zvláštní moci. V pochybnosti o přítomnosti ďábelského vlivu je nutné se obrátit nejdříve na rozlišování kněží exorcistů a na opory milosti nabídnuté církví, zvláště ve svátostech;
  • znát autentický význam jazyka užívaného Písmem svatým a tradicí církve a dozrávat ve správném postoji ohledně přítomnosti a působení satana ve světě;
  • pamatovat na to, že pověra, magie, a tím spíše satanismus jsou v rozporu s důstojností a rozumovostí člověka a s vírou ve všemohoucího Boha Otce a v Ježíše Krista, našeho Spasitele” (Ritus exorcismů, Představení italské biskupské konference, 8).


Další kvalitní informace na www.spolotcepia.signaly.cz/katecheze-rok-viry

Přihlášení na konferenci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: