Modlitba exorcismu

Již z pouhého čtení evangelií se dozvídáme jak ústřední je boj Ježíše proti Satanovi. Vidíme Ježíše hlásat Boží království a také jeho činnost exorcisty, kvůli které křičí lidé s údivem:" poroučí dokonce nečistým duchům a poslouchají ho". ( Mk 1,27)

On je tehdy zavolal a dal jim sílu a moc nade všemi démony a aby léčili nemoci.  (LK 9, 1 – 2)

Zavolal si k sobě 12 učedníků a dal jim moc vyhánět nečisté duchy a uzdravovat každou nemoc a chorobu. (MT 10, 1)

Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, uzdravujte malomocné, vyhánějte démony.  (MT 10,8)

Tento druh démona nemůže být vyhnán žádným způsobem leda modlitbou.  (MK 9, 29)

V mém jménu budou vyhánět démony. ( Mk 16,7)


Co je to exorcismus?

„1673. Když Církev žádá veřejně a s autoritou ve jménu Ježíše Krista, aby nějaká osoba nebo nějaký předmět byl chráněn proti vlivu zlého nebo aby byl zbavený jeho moci, mluví se o exorcismu. Ježíš ho praktikoval, od Něho Církev odvozuje svou moc a svůj úkol konat exorcismus. V jednoduché formě je exorcismus konaný během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velkým exorcismem“ může být konaný pouze knězem s dovolením biskupa. Při něm je potřeba postupovat opatrně při přísném dodržování norem stanovených Církví. Exorcismus směřuje k vyhnání démonů nebo k osvobození z démonského vlivu a to znamená prostřednictvím duchovní autority, kterou Ježíš svěřil Církvi. Mnohem odlišný je případ nemocí, zvláště psychických, jejichž léčba spadá na pole lékařské vědy. Je tudíž důležité ověřit si před konáním exorcismu, že se jedná o přítomnost zlého ducha a ne o nemoc.“

Postava „exorcisty“ v kánonu 1172 Kodexu kanonického práva

§1 Nikdo nesmí zákonně vykonávat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináře.

§2 . Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje , zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem.